Aktuální vývoj v revmatologii: novinky v diagnostice a léčbě systémového lupusu erythematodes a systémových vaskulitid

Česká revmatologická společnost ČLS JEP nedávno oslavila 55 let své existence, během
nichž prošla významným vývojem. Od svého založení se zaměřuje na sdružování odborníků
v oblasti revmatologie a na podporu rozvoje tohoto oboru zabývajícího se výzkumem,
diagnózou a léčbou zánětlivých i nezánětlivých revmatických nemocí kloubů, šlach, svalů
a příbuzných struktur.
„Česká revmatologická společnost ČLS JEP poskytuje kontinuální vzdělávání pro lékaře a další
zdravotnické pracovníky, organizuje kongresy, konference, sympozia, kurzy a odborné semináře.
Vydává svůj vlastní časopis, který přináší odborné články a doporučení pro diagnostiku a léčbu
revmatických onemocnění. Podporuje vědecký výzkum v revmatologii a jeho aplikaci v klinické
praxi. Aktivně spolupracuje s mezinárodními organizacemi, zejména s Evropskou aliancí
revmatologických asociací EULAR a dalšími odbornými společnostmi na výměně informací
a zkušeností. Odborná společnost také spolupracuje s pacientskou organizací Revma Liga
a zapojuje se do osvětových akcí, čímž přispívá ke zlepšení kvality péče o pacienty
s revmatickými chorobami,“ uvedl u příležitosti tiskové konference 18. června 2024 v Lékařském
domě v Praze prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D., předseda České revmatologické společnosti
ČLS JEP a vedoucí Oddělení experimentální revmatologie Revmatologického ústavu, Praha.

Systémové vaskulitidy
„Vaskulitidy představují velmi vzácnou a heterogenní skupinu zánětlivých onemocnění cév, které mohou způsobit jejich poškození a vést k závažným komplikacím včetně selhání vnitřních
orgánů, krvácení a ohrožení života. Vinou svého potenciálu postihovat důležité orgány těla jsou
vaskulitidy vážným zdravotním problémem,“ uvedl prof. Šenolt.

Diagnostika vaskulitid je náročná a vyžaduje mezioborovou spolupráci a kombinaci klinických,
laboratorních a zobrazovacích metod. Včasná diagnóza a správná léčba jsou klíčové pro
zlepšení prognózy pacientů a minimalizaci dlouhodobých následků.
„Léčba vaskulitid zahrnuje použití imunosupresivních léků, jako jsou vysoké dávky
glukokortikoidů a další imunosupresiva, které pomáhají kontrolovat zánět a předcházet dalšímu
poškození. Na základě nových poznatků o patogenezi onemocnění byla vyvinuta specifická
neboli cílená léčba, která zasahuje na různých úrovních zánětlivé kaskády, a závisí na typu
a závažnosti vaskulitidy,“ vysvětlil moderní možnosti terapie prof. Šenolt.

Systémový lupus erythematodes
Slovo „lupus“ pochází z latinského označení pro vlka. Historicky tak bylo onemocnění
pojmenováno kvůli kožním lézím, které vzdáleně připomínaly pokousání nebo poškrábání právě
od vlka.
„Systémový lupus představuje závažnou autoimunitní chorobu, která postihuje častěji ženy
v reprodukčním věku. Jeho průběh je velmi různorodý a zahrnuje celou škálu projevů od mírnější kožní a kloubní formy přes středně závažné stavy až po stavy ohrožující život,“ uvedl na tiskové konferenci prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., vědecký sekretář České revmatologické společnosti ČLS JEP a přednosta III. interní nefrologické, revmatologické a endokrinologické kliniky LF UP a FN Olomouc, a dodává: „Systémový lupus přestavuje pro lékaře vždy diagnostickou výzvu pro své velmi pestré klinické projevy. Skutečně se táhne celou medicínou jako pověstná červená nit, protože se může projevovat prakticky ve všech tělesných systémech.“

Přesná příčina systémového lupusu erythematodes (SLE) je dosud nejasná, pravděpodobně se
na vzniku onemocnění podílí kombinace faktorů genetických (někteří lidé mají k lupusu vyšší
predispozici), environmentálních (expozice slunečnímu záření, viry, kouření, stres a vliv užívání
některých léků) a hormonálních (možný vliv „ženských“ hormonů estrogenu a prolaktinu).
Vzhledem k nejasné příčině nelze vzniku onemocnění předcházet, a zatím tak neexistuje ani
účinná preventivní strategie.
„Pacienti trpící SLE si zaslouží velkou pozornost. Nová léčiva, jakož i nová strategie léčby
přispívají ke zlepšení kvality života nemocných a snižují rovněž riziko chorob, které jsou na ni
navázány, takzvaných komorbidit,“ uvádí prof. Horák.
U aktivního onemocnění prokázala účinnost nová biologická i syntetická léčiva. Navíc se
ukazuje, že v některých případech je pro lepší výsledek léčby třeba léčiva kombinovat či
nasazovat sekvenčně. „Ale to už se dostáváme ke strategii terapie, která je charakterizována
rozlišením přístupu k mírně, středně či závažně probíhající chorobě,“ upřesňuje prof. Horák.
„Léčbu musíme přizpůsobit aktivitě, orgánovému postižení i komorbiditám. Lék vhodný pro určitý
typ postiženi nemusí fungovat u jiné formy nemoci. Zejména se diskutuje o užití glukokortikoidů,
což jsou na jedné straně velmi účinné protizánětlivé léky, na straně druhé jejich dlouhodobé
užívání vede k řadě zdravotních rizik, jako jsou rozvoj diabetu či osteoporózy, riziko infekcí,
kardiovaskulární riziko a podobně. Včasné použití imunosupresivních či imunomodulačních
léků, ať už syntetických, či biologických, může potřebu, dávku i dobu podávání kortikoidů
významné snížit či zkrátit.“
Vedle farmakoterapie je pro pacienty se SLE a pro kvalitu jejich života velmi významná i léčba
nefarmakologická – zdravý životní styl, vyvážená strava, pravidelná a přiměřená fyzická zátěž,
psychohygiena a partnerské vztahy, plánování gravidity, ochrana před sluncem, odvykání kouření
a dostatečný příjem vitaminu D a omega-3 nenasycených mastných kyselin.

Zdroj: tisková zpráva České revmatologické společnosti ČLS JEP