Bez helmy bych nevyjel, říká úrazový chirurg Pavel Dráč
10. srpna 2015Do situace, kdy žák operuje svého učitele, se ve svém životě nedostane asi mnoho chirurgů, ale Pavel Dráč má tuto zkušenost za sebou. Součástí lékařského týmu traumatologického oddělení Fakultní nemocnice Olomouc je už od roku 1997 a jako čerstvého absolventa jej přijímal tehdejší primář docent Pavel Maňák. Právě on jej přivedl ke specializaci, které se věnuje dodnes, a tou je chirurgie ruky. Uznávaný olomoucký odborník v oboru úrazové chirurgie horní končetiny docent Maňák musel před časem sám podstoupit operaci ruky. Když si vybíral, komu ze svých žáků dá důvěru a nechá se od něj operovat, rozhodl se pro Pavla Dráče.
V roce 1997 úspěšně dokončil studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. „Chtěl jsem se věnovat nějakému chirurgickému oboru a volno v té době bylo na traumatologii. Ta práce se mi zalíbila natolik, že už jsem zůstal a o žádné změně jsem neuvažoval,“ popisuje Pavel Dráč. Baví ho prý možnost vidět výsledek operačního výkonu bezprostředně po jeho dokončení. „Velmi brzy po operaci zjistíte, jestli vše funguje správně, jestli jste odvedl dobrou práci. Můžu se tak neustále učit, kontrolovat výsledky svých rozhodnutí a hlavně se poučit z omylů,“ říká.
Jako mladý začínající lékař pracoval na lůžkovém oddělení a postupně nakukoval na operační sál. Pro svou specializaci na oblast ruky a zápěstí se rozhodl pod vlivem tehdejšího primáře docenta Maňáka, který je právem považován za zakladatele chirurgie ruky v České republice. „Zapojil mě do péče o nemocné s poraněním ruky a tím mě k tomuto podoboru přivedl. Vítal jsem to, protože těchto pacientů je hodně a možnosti uplatnění jsou velmi široké,“ podotýká Pavel Dráč. V prvních letech, kdy se v oboru začal pohybovat, převažovaly podle jeho slov spíše akutní úrazy. „Byla to různá poranění po pádech, zranění při sportu nebo úrazy v průmyslu při práci s lisy, soustruhy a podobně. Dnes velkou část naší péče tvoří rekonstrukční výkony, kdy se snažíme odstranit následky starších poranění. Je to dáno tím, že jsou k nám pacienti posílání z velké spádové oblasti, která značně překračuje hranice Olomouckého kraje. Často jsou to lidé z Čech i ze Slovenska. Naše pracoviště má v oblasti chirurgie a traumatologie ruky, které se v Olomouci věnujeme už tři desítky let, dobrý zvuk. A důležité je, že kolegové, kteří k nám své pacienty posílají, vidí naše dobré výsledky,“ konstatuje.
Hlavní cíl je podle jeho slov jasný – vrátit pacienta do běžného života. Lékaři mají v současné době k dispozici řadu moderních postupů a technologií. „Posun je značný. Příkladem může být třeba artroskopická diagnostika a operativa zápěstního kloubu u pacientů, kteří trpí po úraze zápěstními nestabilitami. Tento stav je doprovázen chronickou bolestí, zhoršenou hybností a sníženou silou při stisku. Znamená to pro ně omezení v práci a v životě vůbec. Před patnácti lety jsme rentgenem vyloučili zlomeniny kostí, ale dál jsme se nedostali. Dnes víme hodně o různých typech poranění zápěstních vazů. Velkou část z nich umíme diagnostikovat i léčit,“ vysvětluje Pavel Dráč. Jednou z moderních technik jsou náhrady vazů šlachovými štěpy. „Je to podobné, jako náhrady zkřížených vazů v koleni. Vezmeme šlachový štěp z předloktí a jsme pak mikrochirurgickou technikou schopni vytvořit mezi kostmi v zápěstí podobné spojení, jaké dříve zastával poraněný vaz. Zlepšení funkce dosáhneme u velké části pacientů, nejčastěji jsou to lidé mezi dvacátým a čtyřicátým rokem, tedy v produktivním věku,“ dodává chirurg. Lepší je podle jeho slov také návaznost na pooperační péči a fyzioterapii. Na oddělení rehabilitace FN Olomouc jsou podle jeho slov dnes někteří zdravotníci specializovaní přímo na rehabilitace horních končetin.
Když má Pavel Dráč volno, patří mezi jeho oblíbené sporty například cyklistika. Na kolo ale vyráží vždycky vybavený helmou. „Bez helmy bych nevyjel. Je to určitě i proto, že jsem na našem urgentním příjmu viděl spoustu úrazů hlavy s těžkými následky. Pokud se člověk rozhodne sportovat, bere na sebe určité riziko a měl by tedy udělat maximum, aby své zdraví ochránil. U nás je to bohužel nastaveno tak, že lidé nejsou zainteresovaní například pojištěním a podobně a tak je k tomu nic nenutí. Myslím, že je třeba se ochraně zdraví při sportu věnovat už od dětství, nejvíce práce může v tomto směru rodič udělat vlastním dobrým příkladem,“ konstatuje lékař.
V začátcích jeho působení na úrazovém oddělení dominovaly spíše pracovní úrazy, dnes je mnohem více právě těch sportovních. „Je to cyklistika, in-line bruslení, paragliding, horolezectví. Lidé žijí aktivněji a přísun těchto pacientů je pro nás i sezonní záležitostí. V teplých letních dnech, o prodloužených víkendech a prázdninách je to více sportovních úrazů, v zimním období potom poraněné kotníky a zlomené krčky u starších lidí,“ líčí své zkušenosti.
Ve svém profesním životě musel občas operovat i někoho ze svých lékařských kolegů. „Operoval jsem dokonce i svého bývalého primáře. Velmi si cením jeho důvěry. Svěřil se mi do rukou, takže patrně věřil tomu, že mě vše naučil dobře,“ říká Pavel Dráč s úsměvem. Absolvoval i zahraniční stáže v Německu nebo ve Švýcarsku a při srovnávání se zahraničními centry se podle jeho slov olomoucká úrazová chirurgie nemá za co stydět. „Spektrem výkonů je naše péče plně srovnatelná jako v takzvané západní Evropě. A co se týká materiálního vybavení, rozdíl také není velký. Novinky, které se zavádějí tam, jsou během pár měsíců dostupné i u nás. V odbornosti našich a zahraničních lékařů není vůbec žádný rozdíl,“ doplňuje chirurg.
 |
|
