Otokar Bittmann: Charakterní primář porodnice, ale také obdivovaný elegán

3. prosince 2018

Autor: Tomáš Hrbek

Život profesora Masarykovy univerzity v Brně a primáře porodnicko-gynekologického oddělení Zemských ústavů v Olomouci Otokara Bittmanna (27. 5. 1891 Kamenice u Stránčic – 13. 9. 1945 Olomouc) předznamenala na jedné straně praxe chirurga v lazaretech na srbské a ruské frontě 1. světové války, kde viděl umírající vojáky, a na druhé straně stáž na vídeňské gynekologické klinice v roce 1917, kde pomáhal na svět novému životu.

Napětí mezi oběma póly se prolínalo celým jeho předčasně ukončeným životem. Po válce se věnoval vědecké kariéře. V roce 1923 se habilitoval v oboru gynekologie a působil na gynekologicko-porodnické klinice Masarykovy univerzity, zároveň provozoval vrcholově automobilový sport.

Na okruhu závodil i se slavným Louisem Chironem

Svůj první závod na Velké ceně Německa v Nürburgringu v roce 1928 předčasně ukončil, aby pomohl Čeňkovi Junkovi, který sledován svou ženou Eliškou, „první dámou volantu“, vyletěl z dráhy a narazil hlavou do skály. Otokara Bittmanna tragická událost ale neodradila. Ještě v témž roce jel ve Šternberku Závod do vrchu a v následujícím roce si Velkou cenu na Nürburgringu zopakoval. V letech 1929 a 1930 se zúčastnil závodu Targa Florio na Sicílii.

Soupeřem mu byl například i legendární Louis Chiron. V roce 1930 na prvním Masarykově okruhu, který pomáhal budovat, se sám dostal do nebezpečné situace, když jiskra z karburátoru jeho bugatky zapálila nádrž. Naštěstí se mu podařilo z auta vyskočit.

• Otokar Bittmann, Eliška Junková, Caberto Conneli

Ošetřoval partyzány, zachraňoval Židovky

1. října 1933 nastoupil jako primář na porodnicko-gynekologické oddělení Zemských ústavů v Olomouci. Začal se plně věnovat praxi i vědecké práci a v srpnu 1934 byl jmenován profesorem porodnictví a gynekologie Masarykovy univerzity. Aby pozdvihl své oddělení v Olomouci na špičkovou úroveň, inspiroval se ve světě. V roce 1938 se aktivně zúčastnil Mezinárodního kongresu gynekologicko-porodnického v Amsterodamu a navštívil kliniky v Holandsku, Německu a Švýcarsku.

Po začátku okupace byl jako výjimečný odborník vyhledáván manželkami prominentních Němců. Jeho pověst ještě vzrostla, když byl Hitlerovým hlavním stanem vyzván, aby přijal na oddělení ženu Hitlerova osobního lékaře Theodora Morella. Svého výsadního postavení využíval O. Bittmann při ilegální podpoře partyzánské skupiny Jermak – Porošina. Ošetřoval její členy a dodával jim léky.

Na svém oddělení hospitalizoval v letech 1944 – 1945 Židovky, které odmítl vydat Gestapu. Stejně tak chránil dívky ročníku 1924 před nasazením v Říši. Podle svědectví pacientek z té doby byl Otokar Bittmann nejen charakterním, ale i elegantním mužem, kterého obdivovaly.

Rehabilitoval jej ministr Ludvík Svoboda

Válku prof. Otokar Bittmann při vší riskantnosti své činnosti přežil, zlomilo ho až věznění po osvobození. Osobnosti olomoucké nemocnice se 26. července 1945, den po zatčení svého kolegy, obrátily na Zemský národní výbor s žádostí o sdělení důvodů Bittmannova zatčení. K soudnímu projednání nedošlo, prof. O. Bittmann byl po čtyřech týdnech vazby propuštěn.

Nedlouho poté, 13. září 1945 zemřel na srdeční slabost. Budoucí Univerzita Palackého tak přišla o erudovaného profesora, který své pedagogické schopnosti osvědčil i za Protektorátu, kdy od roku 1943 vedl český Ústav pro vzdělávání a výcvik porodních asistentek v Olomouci.

Osobnosti olomouckých Zemských ústavů doc. Vejdovský, primář Pavlica, primář Stratil, doc. Rapant, primář Mores, primář Pavlík, primář Šalša, primář Lédl a primář Amerling zaslali 3. října 1945 profesorskému sboru Masarykovy univerzity výzvu, aby podpořili jejich žádost o prošetření celé záležitosti a očištění Bittmannova jména.

Proces rehabilitace byl završen až v listopadu 1948, kdy mu in memoriam ministr národní obrany gen. Ludvík Svoboda poděkoval za podporu partyzánského hnutí směřujícího k osvobození Československé republiky.

Tomáš Hrbek: Můj zájem o profesora Bittmanna má osobní důvod Medailon profesora Otokara Bittmanna pro časopis NemMagazín napsal PhDr. Tomáš Hrbek (1943). Bývalý středoškolský učitel, pedagog Univerzity Palackého, kde do roku 2009 působil také jako kancléř, se dramatickým osudem někdejšího primáře porodnicko-gynekologického oddělení Zemských ústavů v Olomouci zabývá několik let. Pátral v archivech, v dobovém tisku, setkával se s pamětníky. Badatelský zájem byl přitom motivován osobními a rodinnými důvody. Nejen že profesor Bittmann byl Hrbkovým porodníkem, ale především jeho matka Růžena byla jednou z žen, které lékař zachránil před transportem do koncentračního tábora. Otec Tomáše Hrbka, advokát Leo Hrbek, vyvinul značné úsilí, aby jeho manželka nemusela do transportu nastoupit. „První telegram vyzývající maminku k nástupu do transportu dorazil v roce 1944. Otec proti tomu podal odvolání, aby nástup do transportu alespoň oddálil a mohl tak najít cestu, jak matku zachránit. Zanedlouho ale přišel druhý telegram a v té době se do její záchrany zapojil doktor Bittmann,“ vzpomíná Tomáš Hrbek a ukazuje originál lékařské zprávy, v níž porodník potvrzuje údajné závažné zdravotní problémy jeho maminky. Další předvolání do transportu však přišlo v roce 1945 a tehdy nezbývalo než Růženu Hrbkovou hospitalizovat. „Spolu s dalšími dvěma Židovkami ji hospitalizoval na svém oddělení a nepodlehl ani nátlaku úředníků pražského gestapa, kteří do nemocnice dokonce vtrhli a chtěli si ji odvést,“ připomíná Bittmannovu odvahu. Matku Tomáše Hrbka se díky primáři olomoucké porodnice podařilo zachránit, mnoho jeho dalších příbuzných ale transportu do koncentračních táborů neuniklo. V Olomouci žilo před druhou světovou válkou zhruba 2 500 Židů, kteří tvořili přibližně čtyři procenta obyvatel. „Většina z nich se konce války nedožila,“ konstatuje smutný fakt Tomáš Hrbek, který je místopředsedou Židovské obce Olomouc, místopředsedou Nadačního fondu obětem holocaustu a také členem Rady Federace židovských obcí.