Příběh darované krve: Jediné, čeho lituji je, že jsem v mládí aktivněji nedaroval krev

Dárcem krve jsem se stal poprvé a bohužel i naposledy před více než 50 lety brzy po dosažení 18. narozenin coby student gymnázia. Už si nepamatuji podrobnosti, kdo byl iniciátorem celé akce, ale stalo se, že skupina studentů gymnázia se rozhodla dobrovolně darovat krev v místní nemocnici. Před odběrem proběhlo vyšetření našeho zdravotního stavu a vzorku krve a pak následoval samotný odběr. Měl jsem z toho celého trochu obavy, protože z jehel jsem míval odjakživa trochu strach. Při odběru jsem naštěstí nezkolaboval a nakonec jsem měl dobrý pocit, že jsem vykonal prospěšnou věc.

Další odběr jsem měl absolvovat rovněž skupinově coby posluchač vojenské katedry na vysoké škole. Ačkoli jsem se cítil zcela zdráv, můj vzorek krve tentokrát nevyhovoval a byl jsem coby dárce odmítnut. Poté už jsem se v dárcovství nikdy neangažoval v mylné představě, že bych byl opět odmítnut.

Uběhlo mnoho let, ze mě se stal starobní důchodce a po mnoha letech, po která jsem se těšil poměrně dobrému zdraví jsem náhle před 3 lety vážně onemocněl akutní myeloidní leukémií. Nastala léčba chemoterapií na Hemato-onkologické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci, která s přestávkami trvala celkem 8 měsíců. Zásluhou lékařů, sester, laborantů a mnoha dalších pracovníků kliniky, s některými jsem se setkával denně, s jinými např. laboranty jsem se vůbec nesetkal, jsem se po 8 měsících mohl vrátit zpátky do normálního života. Po asi roce a půl však nastal relaps choroby, opět chemoterapie. Po 5 měsících opět doma, avšak po půl roce další relaps choroby, který zatím díky novému způsobu léčby úspěšně zvládám.

Je tu však ještě další skupina lidí, bez nichž bych tady už dávno nebyl – dárci krve. Při léčbě chemoterapií dochází ke značnému úbytku krvinek a krevních destiček, které je nutno nahrazovat krevními transfuzemi. Bez nich by pacient nepřežil.

Snažil jsem se spočítat, kolik transfuzí jsem za celou dobu léčby zatím dostal. Po první hospitalizaci jsem to vyčetl z propouštěcí zprávy – 80 dávek červených krvinek a 80 dávek krevních destiček, při všech dalších hospitalizacích jsem si každou transfuzi již zaznamenával do kalendáře sám. Celkem za skoro tři a půl roku nemoci to je dohromady 56 dávek červených krvinek a 54 krevních destiček, dohromady neuvěřitelných 160 transfuzí.

Netuším, kdo byli a kolik jich bylo – dárců, kterým vděčím za to, že ještě stále pobývám na tomto světě, a proto v každém dárci vidím svého zachránce. Pouze lituji, že jsem nepatřil mezi ně, ačkoli mi v tom nic nebránilo.