Příběh darované krve: Musíte být pořád optimističtí. Pesimismus ještě nikdy nikomu nepomohl

Věčného optimistu Petra Sedláčka bavil tanec i život samotný. Jeho hnacím motorem byla rodina a hlavně dvě malé vnučky. Nikdy neměl žádné zdravotní potíže. Chodil rád do práce, na kterou s úsměvem vzpomíná, a nazývá se dříčem. Jedna srpnová cesta do práce měla ale jiný průběh. Zavolala mu manželka Renáta: „Něco ti našli, máš jet okamžitě do nemocnice.“ V nemocnici podstoupil odběry, výsledky prokázaly akutní leukémii. Ošetřující lékař doc. MUDr. Luděk Raida, Ph.D. mu ihned nabídl chemoterapie. Absolvoval jich celkem pět. Bez darované krve by se již z života těšit nemohl. Za celou dobu léčby dostal celkem 52 transfuzí červených krvinek a 25 transfuzí krevních destiček.

„Ze začátku jsem neměl vůbec žádné pocity. Co se děje, jsem si neuvědomoval, ani když už jsem ležel na pokoji. Chemoterapie jsem snášel dobře. V nemocnici jsem strávil celkem osm měsíců. Občas mě pustili i domů na pár dní nebo na Vánoce. Je to asi zvláštní, ale vždycky jsem se nakonec těšil zpátky do nemocnice. Doma byli všichni zdraví a v nemocnici jsem si připadal mezi ‚svýma‘, protože jsme na tom byli podobně. Pak přišla na řadu transplantace kostní dřeně, kterou jsem dostal od dárce z Francie. Dozvěděl jsem se o něm jenom to, co je možné, ale vůbec nevím, kdo to je. Teď v únoru to bude rok,“ rekapituluje Petr Sedláček.

S nadšením vypráví i o tom, jak si na pokoji vytvořili přátelské vazby. „S chlapama jsme se navzájem podporovali a jsme pořád v kontaktu. Byli mladí, kolem třicítky. Naštěstí se z toho taky dostali, držím jim palce, aby to bylo napořád,“ doufá Petr.

Ani přes těžké období neztrácí svůj nadhled. „Musíte být prostě pořád optimističtí. Pesimismus ještě nikdy nikomu nepomohl. Stále jsem aktivní a snažím se všechno zvládat. Jakmile začnete myslet negativně dnem i nocí, tak je to špatně. Člověk se musí přizpůsobit a hlavu zaměstnat jiným způsobem. Třeba jít na procházku. Už se těším na jaro, to dodá člověku vždycky potřebnou energii.“ usmívá se věčný optimista.

Léků užívá stále hodně, i když už se množství oproti období akutní léčby podstatně snížilo. Týmu celé Fakultní nemocnice Olomouc ze srdce děkuje. Hlavně lékařům a sestřičkám z Hemato-onkologické kliniky. „Jsem jim nesmírně vděčný, udělali pro mě, co mi na očích viděli. Celý jejich přístup zlehčoval mou léčbu a osm měsíců na lůžku.“

V mládí na vojně krev sám několikrát daroval. Všem dárcům, ale i těm, kteří se rozhodují, zda se stát dárcem, posílá Petr vzkaz: „Bez vás se neobejdeme. Zároveň nikdy nevíte, kdy sami budete potřebovat pomoc.“

Další příběhy darované krve si můžete přečíst ZDE.