Stomie už rozhodně není taková noční můra jako před dvaceti lety, říká oceněná stomická sestra Milena Drdáková

19. října 2021

Je to už téměř dvacet let, co Milena Drdáková převzala na chirurgické klinice Fakultní nemocnice Olomouc agendu stomické sestry. Péče o pacienty s vývodem pochopitelně za tak dlouhou dobu doznala výrazných změn. Rychlým tempem se modernizují pomůcky pro stomiky, život se stomií je stále častěji tématem veřejných diskusí a věnují se mu média. „Je moc dobře, že se o tom mluví a že se šíří osvěta. Špatné ale je, že rok od roku roste počet pacientů,“ upozorňuje Milena Drdáková, jejíž dlouholetou péči o stomiky ocenila na začátku října v anketě „Moje stomická sestra“ pacientská organizace České ILCO.

• Stomická sestra Milena Drdáková byla oceněna v anketě Moje stomická sestra 2021.

 

Než se z ní v roce 2002 stala stomická sestra, pracovala na jednotce intenzivní péče a později v ambulanci. „Jak otěhotněla tehdejší stomická sestra, pověřili mě její prací. Spadla jsem do toho rovnýma nohama. Nebudeme si nic nalhávat, tato specializace tehdy nebyla úplně nejlákavější. Když jsem začínala, neměli stomici k dispozici tolik pomůcek jako dnes a ty které byly, měly k dokonalosti daleko,“ vzpomíná Milena Drdáková. Stomických sáčků bylo minimálně, základní pomůckou stomiků před dvaceti lety byly gumové pásy, kterým se říkalo Jánošíkovy. „To byly pásy s kroužkem a manžetou, do které se navlékal obyčejný igelitový sáček. Kůže v okolí stomie se natřela vrstvou zinkové pasty, přiložila gáza, která měla chránit, a připevnil se stomický pás. Gáza velmi rychle nasákla stolicí a velmi zapáchala. Kvalita života těchto lidí byla skutečně špatná. Odtud pramení, že stomie je špinavá a silně zapáchá,“ připomíná stomická sestra. Dnes je to již úplně jiné. „Mám pocit, že firmy produkující pomůcky pro stomiky mezi sebou soupeří a konkurují si, přicházejí stále s něčím novým. Zvyšuje se kvalita stomických sáčků, mění se materiál textilií na sáčku, výpustě na suchý zip u vypouštěcích sáčků, lepící materiál absorbuje více vlhkosti. Je velký výběr i v příslušenství,“ popisuje.

Před lety stála u zrodu olomoucké pobočky pacientské organizace ILCO. Zpočátku klub vedla a dodnes mám na starosti kroniku. „Nebylo úplně jednoduché skloubit práci pro klub se zaměstnáním. Naše pacientská organizace slaví letos v již deset let od založení. Musím zmínit, že donedávna vykonával předsedu spolku pan František Zapletal, který musel tuto činnost ze zdravotních důvodů ukončit. Nyní funkci převzala paní Jana Hrušková, která je opravdu velice činorodá a kreativní. Jsem jí za to velice vděčná,“ zmiňuje stomická sestra.

Zatímco před dvaceti lety se starala zhruba o dvě desítky nových pacientů ročně, v posledních letech je jich mnohonásobně více. V roce 2020 bylo ve FN Olomouc 187 odoperovaných nemocných se stomií. V roce 2019 jich bylo dokonce rovných 200. Milena Drdáková je proto vděčná, že na práci se stomiky již není sama. Před pěti lety se k ní připojila kolegyně Kamila Mikolowitschová a tak se mohou o čím dál obsáhlejší agendu podělit. „Před tím nebylo výjimkou, že jsem chodívala domů i v deset večer, protože jsem nestíhala vedle péče o stomiky ještě vyplnit všechny papíry,“ říká a v rukou drží tučný fascikl dokumentů, formulářů, faktur a poukazů na zdravotnické pomůcky. „Než jsem přišla, musela tady všechno zvládat sama. Nevím, jak to dokázala. Vždycky když má jedna z nás dovolenou, stříháme metr, odpočítáváme dny do návratu té druhé. Prostě pro jednu sestru tato práce při narůstajících počtech stomiků rozhodně není,“ potvrzuje Kamila Mikolowitschová.

Podstata práce stomické sestry by totiž měla spočívat zejména v edukaci pacientů a jejich psychologické podpoře. „Pečujeme o ně již před operací, samozřejmě za předpokladu, že o to mají zájem. Většina je z diagnózy zaskočena a nejsou schopni se s ní vyrovnat. To, že operace skončí střevním vývodem, nechtějí přijmout. Před operací jim zaznačíme na břicho kolečko, aby operatér viděl, kde je nejvhodnější místo pro vyvedení stomie. Když jsou pacienti přeloženi na naše standartní oddělení, začneme za nimi chodit a opatrně je začínáme do celé problematiky zasvěcovat,“ popisuje Milena Drdáková. Možnost být v kontaktu s pacienty před operací a těsně po ní má pozitivní vliv na jejich psychiku. „Dříve, když jsem pracovala jen na ambulanci se stávalo, že mi nemocného šestý, sedmý den po výkonu dovezli v psychicky zuboženém stavu. Když teď s nimi můžu komunikovat od prvopočátku, daří se ve většině případů psychický šok z vývodu zmírnit,“ dodává s tím, že v případech, kdy pacient o edukaci nemá vůbec zájem, musí se zapojit rodina. Velké rozdíly v přijímání stomie mezi ženami a muži údajně nepanují. „Je ale pravda, že velká část ženatých mužů chce do péče zaangažovat manželku. Celou situaci vnímají tak, že to není jejich věc, že starost o výměnu sáčků bude na manželce. Ženy se více stydí a ostýchají se před svým manželem stomii vůbec ukázat. Mnoho žen jsem musela přesvědčovat, aby o tom s manželem mluvily. Manželé se s tím přitom většinou vyrovnají, protože o manželku dostanou strach a vezmou to jako svou zodpovědnost,“ shrnuje své zkušenosti Kamila Mikolowitschová.

Obě sestry se shodují v názoru, že v porovnání s jinými nemocnicemi v ČR je ve Fakultní nemocnici Olomouc péče o stomické pacienty na vysoké úrovni. „O nemocné můžeme pečovat pět dnů v týdnu, zatímco v některých nemocnicích mají stomickou poradnu pouze jednou týdně. Pacienti na nás mají telefonní číslo a mohou si zavolat, když mají problém. Domluvily jsme jim i zásilkovou službu. Když si zatelefonují, my pomůcky objednáme a firma jim pomůcky doveze až domů,“ poukazuje Kamila Mikolowitschová na standardy péče o stomiky ve FN Olomouc.

Stomickým sestrám FN Olomouc v poslední době pomáhá i fakt, že se o tématu obecně více mluví a více se ví než v minulosti. „Objevuje se více zpráv v médiích, informace jsou dostupnější. Sledujeme, že reakce na tuto diagnózu už nejsou tak odmítavé jako v době, kdy jsem s touto prací začínala,“ potvrzuje Milena Drdáková. Anketu „Moje stomická sestra“, v níž obsadila sdílené páté a šesté místo, proto vnímá jako jednu z forem stomické osvěty. Vítězce ankety - Blance Pupíkové z ostravské fakultní nemocnice – její úspěch rozhodně přeje. „Blanička si to určitě zaslouží. Je to takové srdíčko. Má na starosti dětské pacienty a to je ještě mnohem složitější než péče o dospělé. Ono nakonec nejde o to, jestli jsem byla pátá nebo desátá, ale o to, že se o tomto tématu mluví,“ zdůrazňuje stomická sestra a oceňuje i ohlas, který měla nedávná putovní výstava pytlíkART, která i ve Fakultní nemocnici Olomouc představovala malované stomické sáčky a především příběhy jejich autorů.