Z žebříku spadl přímo na kovovou tyč. Záchranu umožnila spolupráce specialistů několika klinik FN Olomouc

25. června 2024

Příběh Radovana Kučery z Bochoře začíná nevinně - trháním třešní. Pokračuje ale hororově – pádem na kovovou tyč, která proniká skrznaskrz hrudní dutinou, propichuje obě plíce a jen o milimetry míjí srdce, aortu, tracheu, jícen a další životně důležité orgány. Následuje rychlá reakce záchranářů, převoz na Oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Olomouc, pětihodinová operace a po dvoutýdenní hospitalizaci návrat domů. Lékaři se shodují, že s takovým raritním případem se ve své praxi dosud nesetkali. Šťastný konec dramatu ale podle nich přesvědčivě dokazuje, že integrovaný záchranný systém a na něj navazující multioborová spolupráce špičkových specialistů ve FN Olomouc dokážou zvrátit i zdánlivě ztracené případy.

• Obrázek 1: Detail RTG snímku s viditelným průnikem kovové tyče naskrz hrudní dutinou Radovana Kučery.

 

Je poslední květnový pátek odpoledne a 59letý Radovan Kučera přijímá nabídku kamaráda, aby si na jeho zahradě ve Vlkoši natrhal pár třešní. Jeden košík už má plný a vzpomene si na dceru, která by možná taky nějaké ovoce na zavaření uvítala. „Tak jsem si žebřík přesunul, vylezl jsem, zavěsil jsem si košík na poslední šprušli a když jsem měl košík plný ze tří čtvrtin, říkal jsem si, že to stačí. Chytil jsem se žebříku, abych z háčku sundal košík a chtěl jsem slézt dolů. A v ten moment se žebřík smekl nebo vyvrátil a já letěl dolů,“ připomíná si osudové okamžiky.

Při nekoordinovaném pádu naráží bokem hrudi přímo na roxorovou tyči, která podpírá malý stromek. Betonářská výztuž jako oštěp prochází tělem a vychází na druhé straně. „Pravým bokem jsem ležel na zemi, nohy natažené za sebou, jednu ještě zaklesnutou v žebříku. Kamarád se synem přiběhli a hned volali záchranku a hasiče. Já si tu tyčku chtěl sám vytáhnout, ale kamarád mě naštěstí odradil,“ vzpomíná s vděkem na duchapřítomnost svého známého. Jenže zůstat ve stejné pozici do příjezdu záchranářů bylo nesmírně bolestivé a náročné. „Abych se zajistil aspoň na čtyři, tedy na kolena a ruce, kamarádův syn chytil roxor nahoře, můj kamarád u země a tak společně jsme se přesunuli,“ popisuje. Sanitka Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje dorazila na místo 11 minut po zavolání. Zdravotníci zajistili základní životní funkce a vyčkali na příjezd hasičů, kteří museli upravit délku tyče. „Hydraulickými nůžkami ji cvakli z obou stran, aby mě vůbec dostali do sanitky. Pak mě naložili a jelo se do Olomouce,“ vypráví.

Ve Fakultní nemocnici Olomouc už se tou dobou rozbíhá standardizovaný postup. O příjezdu pacienta vědí na Oddělení urgentního příjmu a příslušný specialista, v tomto případě traumatolog. Po zhlédnutí výsledků rentgenového a CT vyšetření jsou aktivováni lékaři Kardiochirurgické kliniky a I. chirurgické kliniky. Pacient je mezitím stabilizovaný na ARO. „Měl jsem ten den příslužbu a volali mi kolem šesté večer. Hodně pršelo a já jsem sjížděl s rodinou z terénu, kde to dost klouzalo, takže to bylo dobrodružné,“ usmívá se kardiochirurg MUDr. Martin Kaláb, Ph.D. Do Olomouce spěchá i hrudní chirurg MUDr. Josef Chudáček, Ph.D.: „Už telefonicky v autě jsme se domlouvali, co a jak provedeme. Jsme kamarádi a nebylo to rozhodně poprvé, kdy jsme se měli potkat u chirurgického stolu. Jsme schopni si vyjít vstříc a víme, co od sebe můžeme čekat, takže nebyl problém se dohodnout.“

Na sále se tým lékařů a sester několika klinik a oddělení pustil do práce zhruba o půl osmé večer. Kombinovanému kardiochirurgickému hrudnímu výkonu ještě předcházelo endoskopické vyšetření, které provedl MUDr. Pavel Sychra z II. interní kliniky. „Jeho pomoc pro nás byla zásadní. Věděli jsme díky tomu, které orgány jsou poškozené a do jaké míry. Pan Kučera měl obrovské štěstí, protože tyč prošla hrudníkem, třetím mezižebřím, propíchla obě dvě plíce a v podstatě ležela na aortě. Dotkla se i jícnu, ale neperforovala ho. Minula těsně i plicní hily, tedy místa, kde vstupují cévy do plic. Stačilo několik milimetrů a už by mu nebylo pomoci,“ popisuje stav pacienta Martin Kaláb.

Otevření hrudníku chirurgové provedli atypickým způsobem, který rozhodně není běžný. „Používá se spíše u polytraumat nebo transplantací srdce a plic. Otevře se celá pleurální dutina, tedy prostor obklopující plíce. Zvolili jsme tento maximalistický postup proto, abychom mohli kontrolovaně vytáhnout kovovou tyč a taky abychom dohlédli na možné krvácení,“ vysvětluje Josef Chudáček. Před samotným vytažením lékaři zrevidovali všechny orgány, tyč namazali speciálním gelem a s napětím čekali, jestli a kde začne pacient krvácet. „Byli jsme na to nachystaní. Krev mohla téct v podstatě odkudkoliv. Výkon jsme proto prováděli na kardiochirurgickém sále, kde byl pro případ krize připravený mimotělní oběh,“ dodává Martin Kaláb.

• Obrázek 2: Radovan Kučera na lůžkovém oddělení I. chirurgické kliniky.

 

Mimotělní oběh nakonec nebyl zapotřebí a po pěti hodinách usilovné a pečlivé práce, tedy v jednu v noci, si mohli lékaři a sestry oddechnout. Operace dopadla dobře (na video se záběry samotného vytažení tyče se můžete podívat zde). Jak ale oba chirurgové zdůrazňují, nebylo by to možné bez vzorové multioborové spolupráce. Vedle doktora Sychry mají na úspěchu velký podíl instrumentářka Bc. Marika Pártlová, perioperační instrumentář Jakub Reimer, anesteziolog MUDr. Radek Zezula, lékař Oddělení urgentního příjmu MUDr. Oldřich Dobeš, traumatolog MUDr. Peter Zborovjan, přednostka KARIM MUDr. Olga Klementová, Ph.D. a všichni další členové až dvacetičlenného týmu. „Výkon si vyžádal nestandardní spolupráci personálu několika klinik a oddělení. Na sále bylo skutečně těsno. Kromě lidí tam totiž bylo i spoustu techniky. Ale všechno klaplo, všichni si vypomáhali navzájem. A řekl bych, že tato schopnost meziborové spolupráce měla pro život pacienta rozhodující význam,“ upozorňuje Josef Chudáček.

Radovan Kučera se na JIP probudil druhý den po operaci a přestože musel překonat zánět, způsobený proniknutím rezavé tyče do útrob, po dvou týdnech jej v nemocnici mohla vyzvednout dcera a odvézt jej domů. „Nemám slov. Doktoři mají zlaté ruce, jsem jim moc vděčný. Děkuji všem, kteří mě zachránili,“ neskrývá dojetí. A co třešně z osudového sběru? Kde skončily? „Na hnoji. Nechtěl jsem je ani vidět. Pokud ještě někdy budu třešně sbírat, maximálně na menším stromku nebo si je nechám natrhat,“ uzavírá kategoricky Radovan Kučera.