Záchrana Marka: Příběh o odvaze a naději

20. března 2025

Byl běžný páteční den a Radek si vyzvedával svého zdravého syna na fotbalovém tréninku. Plánování programu na víkend, nákup, návštěva babičky. Střih. Jen o dva dny později bylo všechno jinak: z rodného Zlína byl Marek za dramatických okolností transportován sanitkou na Dětskou kliniku Fakultní nemocnice Olomouc, kde bojoval o život kvůli streptokokové sepsi.

Mareček si na začátek toho všeho moc nepamatuje, podle jeho tatínka si stěžoval na bolesti břicha a kyčlí. „To ale bylo vždycky, když si měl uklízet pokojíček, takže taková rutina,“ směje se Markův táta Radek. I přes to, že mu bolesti moc nevěřil, šel se na svého syna podívat a jak přiznává, že opravdu nevypadal dobře. Všechno nasvědčovalo tomu, že se bude jednat o klasickou virózu s teplotou. V pátek večer odjel Mareček ke své babičce na noc na hlídání. „Babička mi hned ráno volala, že Mareček měl přes noc zvracel a měl průjem. Snad patnáctkrát! Takže jsem tam samozřejmě okamžitě jel,“ vzpomíná.

• Obrázek č. 1: Sestřičky, které s Markem prošly kus cesty a pomohly mu zpátky do života. Zleva Mgr. Anna Hejtmanová, Marek a Bc. Klaudie Kleislová.

Cestou domů začal Marek mluvit nesrozumitelně a to, co říkal, nedávalo smysl. Lehl si do postele a chvíli odpočíval, aby se mu ulevilo. Po nějaké době přišel do obývacího pokoje a už vypadal líp, zvýšená teplota ho ale stále neopouštěla. „Dal si polévku a začal zase vnímat,“ vypráví táta a jeho syn jen přikyvuje, protože si na detaily skoro nevzpomíná. Tatínek s mladším synem odjeli ke druhé babičce. „Když jsme se vrátili, věděl jsem, že je zle, protože Mareček měl opět průjem. Úplně nekontrolovaně. Vzal jsem ho do sprchy. Měl modré rty a začal mi říkat, že přestává cítit konce prstů,“ popisuje situaci. Léky na bolest nezabraly a chlapi už téměř nebylo rozumět a tak po půl hodině táta neváhal a vyrazili do nemocnice. „Udělali vyšetření, ale moc si s tím nevěděli rady. Zasáhla až paní primářka, která se spojila Dětskou klinikou ve Fakultní nemocnici Olomouci, tak jsme vyrazili sem,“ popisuje Radek.

• Obrázek č. 2: Zasažená končetina streptokokovou sepsí.

Po příjezdu do fakultky si Marečka převzali lékaři a začal koloběh vyšetření. „Marek byl přijatý na jednotku intenzivní a resuscitační péče v kritickém stavu s diagnózou septického šoku s multiorgánovým selháním,“ popisuje Markovo přijetí do nemocnice MUDr. Zdeněk Přivřel. Tatínek mezitím vzpomíná, jak seděl u šatny, v níž se personál převléká do sálového oblečení a absolutně nevnímal dění kolem sebe. Sestřička z jednotky intenzivní a resuscitační péče ho uklidňovala a sdělovala mu, jaký je aktuálně průběh vyšetření.

„Chvilku potom přišel pan doktor Smolka a ten mi naložil. Připravil mě na nejhorší, protože i to se mohlo stát. To se vám najednou zhroutí svět. Chvilku jsem si myslel, že se mi to zdá nebo že jsme ve filmu. Byla tady se mnou moje sestra, která to samozřejmě prožívala se mnou. Byl jsem za to moc rád, protože moje žena a Markova máma zemřela,“ vzpomíná Radek na moment, kdy se jim převrátil život naruby.

Hlavní role v příběhu se drasticky ujímá těžká streptokoková infekce způsobující selhání orgánů. Diagnóza se komplikovala nekrózou okrajových částí všech končetin, zápalem plic a zánětem levého kyčelního kloubu. „Chlapec proto strávil téměř dva týdny v umělém spánku na umělé plicní ventilaci. I přes náročnou léčbu nám vždy Marek pomáhal s neuvěřitelnou silou a zasloužil se tak o časné uzdravení,“ říká MUDr. Přivřel.

Po několika týdnech kolotoče vyšetření nakonec došlo na nejhorší – na amputace. „První šly prsty na rukou, na nohou a potom i noha nad kotníkem,“ svěřuje se patnáctiletý Marek, se kterým se život nemazlil od narození. „Tady bychom chtěli ještě moc poděkovat Hance Ptáčkové, která se o převazy amputovaných částí starala,“ doplňují Radek s Markem. Vzhledem k náročnosti zákroku byla i v tomto případě nezbytná pomoc dárců krve a plazmy Transfuzního oddělení FN Olomouc. Mareček při amputaci dostal celkem 21 transfuzních přípravků. „Přes to všechno byl pořád neskutečně pozitivní. Mysleli jsme si, že si neuvědomuje, co se děje a že potom přijde šok. Ten ale nepřišel, on je opravdu prostě jen pozitivní a nad věcí,“ říká Bc. Klaudie Kleislová, dětská sestra z JIRP FN Olomouc, která s Markem a jeho tatínkem prožívá příběh od začátku. Mezi Klaudií a Markem vzniklo velmi blízké a silné pouto na její noční směně, kdy se chlapec poprvé probudil. „Bála jsem se, že se probudil jenom pro to, aby se s námi všemi rozloučil, protože po chvíli zase znovu usnul. Naštěstí to tak ale nebylo. Od té doby jsem se těšila na každou svoji směnu do nemocnice, abych Marečka viděla,“ dodává Klaudie.

Mareček měl pokoj vyzdobený jako v dětském pokojíku. „Sestřičky, to s námi hodně prožívaly a pomáhaly nám, jak se dalo. Pan primář občas řekl, ať ten náš nepořádek trochu zkorigujeme,“ směje se tatínek. V rámci léčby strávili také několik dní i v Centru hyperbarické medicíny v Ostravě.

Přes všechno trápení si Marek s tátou užívali a užívají život, jak jen mohou. Jako velcí fanoušci fotbalu vyrazili třeba do Německa na EURO 2024. „To bylo moc hezké. V rámci soutěže v jednom ze supermarketů vyhrála paní zájezd na mistrovství ve fotbale do Německa. Dozvěděla se nějakým způsobem o našem příběhu a tu výhru nám darovala,“ vzpomíná dojatý Radek.

Situací, kdy jim lidé pomohli, měli více. „Jednou za námi přišla paní Medková z Dětské kliniky s tím, že je v kontaktu s organizací Zlatá rybka, která za námi přijde,“ vzpomíná Radek. Co by si mohl chlapec s takovým příběhem přát? Samozřejmě, že zdraví a domácí prostředí. „To ale Zlatá rybka splnit nedokáže. Co nám ale splnila byl velký fotbalový zápas Manchester City vs. Arsenal v Anglii. Mareček byl nadšený a užil si to na dvě stě procent,“ říká Markův táta. Velkou pomocí rodině byla i finanční podpora od Šance Olomouc.

Markovi jeho první protézu zhotovil pan Miklica ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Tato protéza ale nemůže pod vodu a tak bylo potřeba zakoupit i tu, díky které si Marek užije dovolenou u moře. Na jejich cestovatelském wish listu jsou třeba španělská města Barcelona a Madrid.

Chlapec už si téměř vše dokáže obstarat sám bez větší pomoci - obouvá se, v kuchyni se taky obstará. „Snažím se ho nechávat dělat si věci sám, aby to pro něj nebyl problém a zvládal vše bez pomoci, protože ne vždy bude mít vedle sebe někoho, kdo mu bude moct pomoct,“ vysvětluje Radek.

Streptokoková sepse je naprosto běžné onemocnění, ovšem to, že by se infekce dostala do organismu těla, je velice ojedinělý případ. „Chtěl bych ještě jednou poděkovat lékařům a sestřičkám z Dětské kliniky za to, že můj syn pořád žije. I když za to jim asi nedokážu nikdy dostatečně poděkovat. Velké díky patří i lékařům z Oddělení plastické a estetické chirurgie,“ říká dojatý tatínek. Že se Marek vryl pod kůži personálu dokazují i slova ošetřujícího lékaře Přivřela: „Marek určitě bude patřit mezi pacienty, které si zapamatuji jak z odborného, tak z lidského hlediska.“

My Markovi přejeme pevné zdraví a pořád tolik nekonečného optimismu, který v sobě, i přes všechny útrapy, má. Hodně štěstí!

• Obrázek č. 3: Část týmu Jednotky intenzivní a resuscitační péče Dětské kliniky FN Olomouc, která o Marečka pečovala.