Zkušenosti z misí MEDEVAC pomáhají lékařům v domácí praxi
6. ledna 2020Poskytování lékařské péče v regionech zasažených migrací, zatížených velkým množstvím uprchlíků nebo v místech, kde není dostupná specializovaná odborná péče. To je hlavní cíl vládního, zdravotně humanitárního programu MEDEVAC, do něhož se od roku 2015 výrazně zapojují také zdravotníci Fakultní nemocnice Olomouc. Zatím poslední cestu podnikl v říjnu do Senegalu tříčlenný tým, tvořený traumatology Pavlem Korpou a Janem Kovaříkem a instrumentářkou Jaroslavou Havranovou. Ve městě Thiès ležícím zhruba 70 kilometrů od Dakaru zvládli za jeden týden zhruba dvacet operací pacientů především s akutními úrazy.
- Tým FN Olomouc (zleva): Jan Kovařík, Jaroslava Havranová, Pavel Korpa
Thiès je více než třísettisícová metropole, která má v Senegalu postavení krajského města. „Počet obyvatel je sice třikrát větší než v Olomouci, ale je to v podstatě jeden velký slum s jednou asfaltkou vedoucí přes město,“ charakterizuje MUDr. Pavel Korpa s tím, že říjnovému pobytu předcházela vloni v zimě rekognoskační cesta, během níž zjišťoval, zda je mise vůbec možná. Olomoucký tým pracoval v krajské nemocnici, což by za standardních evropských podmínek mohlo být zárukou kvalitních služeb. „Rozsah péče tomu ale neodpovídal. Bylo to dost smutné. Pro všechny obory měli k dispozici tři operační sály, většinou prázdné. Nemají totiž na operace ani peníze, ani odpovídající zázemí a vybavení,“ doplňuje traumatolog, pro nějž to byla již pátá výprava v rámci programu MEDEVAC.
Předchozí mise absolvoval v Jordánsku, kde je již díky dlouhodobému působení zdravotnických týmů zajištěná logistická podpora místních spolupracovníků. „Je to obrovský rozdíl. V Jordánsku funguje předvýběr pacientů, z nichž si po příjezdu vybíráme při indikační vizitě. To v Senegalu nebylo. Jeli jsme vlastně pomoci tamnímu zdravotnictví, které téměř nefunguje,“ vysvětluje zaměření senegalské cesty olomoucký lékař. Zatímco v Jordánsku prováděli zejména rekonstrukční výkony, v Senegalu operovali pacienty se špatně zahojenými úrazy nebo ty, které aktuálně vybrali místní lékaři. „V podstatě jsme si každé ráno obešli urgentní příjem a určili si pacienty, kterým můžeme pomoci. Zejména to byli lidé s úrazy z dopravních nehod, které jsou tam velmi časté, ale lékařsky se neřeší. Diagnostiku zvládnou, na to stačí, ale léčba je veskrze konzervativní,“ dodává Pavel Korpa.
Vzhledem ke stavu senegalského zdravotnictví si olomoucký tým dovezl potřebné vybavení z České republiky. Už v létě do Senegalu poslali plný kontejner. „Rentgen naštěstí měli, ale veškeré instrumentárium i jednorázové potřeby jako rouškování, oblečení, převazy, to všechno jsme si museli dovézt,“ vyjmenovává jen některé z věcí, bez nichž by se v Senegalu neobešli. Nejtěžší bylo pro lékaře vyrovnat se s absencí techniky, s níž doma běžně pracují. „Potřebovali jsme například udělat osteosyntézu holenní kosti, která měla úzkou dřeňovou dutinu a my jsme s sebou měli jen tlusté hřeby. Potřebovali jsme proto dutinu rozšířit. Místní šéf nám sice sehnal frézy, s nimiž bychom to mohli dokázat, ale neřekl nám, že nesedí na jeho vrtačku. To jsme zjistili až v polovině operace. Museli jsme to slepit izolepou a nakonec to fungovalo, poradili jsme si, ale příjemné to nebylo,“ vzpomíná dnes již s úsměvem Pavel Korpa.
Z desetidenního pobytu se operacím věnovali týden a každý den stihli tři až čtyři výkony. „To se může zdát málo, ale bez fungujícího zázemí se víc stihnout nedalo. Všechno jsme si obstarávali sami, sterilizaci, mytí nástrojů, prostě vše, co je doma běžný standard. Mezi operacemi jsme ještě odbíhali na převazy a akutním pacientům na urgent. Byla to práce od rána do večera,“ popisuje denní režim. Na všechny zmiňované činnosti museli olomoučtí zdravotníci myslet přesto, že jim byl přidělen místní personál. „K dispozici nám byl anesteziologický tým, sanitář a sestry. Těžko se mi to ale rozlišovalo, protože nepoužívají žádné jmenovky ani jednotný úbor, všichni dělají všechno kromě lékaře, který má výsadní postavení. Navíc byli docela laxní, často nereagovali na naše prosby ani na výzvy nadřízených. Našli jsme si ale dva pomocníky, kteří se ukázali jako schopní, a s těmi jsme spolupracovali,“ dodává. Zdůrazňuje ale, že do Senegalu nejeli učit personál novým věcem nebo snad měnit systém zdravotní péče, který je postavený na přímých platbách, nikoliv na zdravotním pojištění, jako je tomu u nás. „Spíše jde o to pomoci konkrétním lidem, pacientům. Personál nemá ani vůli se něco nového učit, protože vědí, že po našem odjezdu se všechno vrátí do starých kolejí,“ říká smířlivě lékař.
Poučná však byla cesta do Senegalu pro olomoucké lékaře. Mohli totiž opustit „komfortní zónu“ olomoucké nemocnice a byli nuceni se vyrovnat s velmi omezenými prostředky. „Učím se tak více improvizovat než tady, kde jsem zvyklý na zázemí a podporu, kde si může dovolit spoustu věcí, protože když nevyjde plán A, mám k dispozici plán B, plán C… V Senegalu je jenom plán A,“ vysvětluje. To je jeden z důvodů, proč na misi MEDEVAC chce jet znovu. „Zkušenosti, které jsem tam získal, velmi dobře využiju ve své praxi. Tady bych je nezískal. Názory, že našimi cestami okrádáme české pacienty o péči, jsou pro mě naprosto nepochopitelné. Těm, kteří to říkají, bych přál, aby to viděli na vlastní oči. My jsme složili přísahu a pomáháme všem, bez rozdílu,“ kroutí hlavou nad některými komentáři na sociálních sítích.
Program MEDEVAC je koordinován ministerstvem vnitra, na jeho realizaci se podílejí české fakultní nemocnice v přímé působnosti ministerstva zdravotnictví. Jeho cílem je odborná lékařská pomoc lidem v regionech zasažených humanitární krizí či přírodní katastrofou nebo v místech, kde není dostupná specializovaná odborná péče. Léčba je poskytována zdarma a výhradně civilistům. Olomoucká fakultní nemocnice vysílá své odborníky s programem MEDEVAC od roku 2015. Celkem jedenácti misí se zúčastnili z FN Olomouc traumatologové, anesteziologové, fyzioterapeuti a instrumentářka. V Jordánsku, Iráku, Ghaně a Senegalu provedli více než 160 operací. Koordinátorem MEDEVACu za FN Olomouc je MUDr. Petr Špiroch, Ph.D. z Traumatologické kliniky, který se zúčastnil již deseti misí. Jeho nejsilnější zážitky se pojí s první jordánskou misí v roce 2015. „Byla první, nejdelší, prakticky třítýdenní, a výkony byly prováděny v charitativní, málo vybavené nemocnici ve východním Ammanu. Učili jsme se tehdy pracovat v místních podmínkách, zjišťovali funkčnost a nefunkčnost personálu a přístrojů a v těchto podmínkách jsme provedli mnoho náročných operačních výkonu s velmi dobrým výsledkem,“ vzpomíná traumatolog, který se již mnohokrát přesvědčil, že program MEDEVAC má smysl. „Naše zákroky pomáhají lidem v krizových oblastech v návratu do běžného a pracovního života. Díky tomu se nejen přímo pacientům, ale také jejich rodinám významně zvyšuje kvalita života,“ vysvětluje lékař, který účast na vládním programu vnímá jako příležitost k šíření dobrého jména Traumatologické kliniky doma i ve světě.
S tím souhlasí i ředitel Fakultní nemocnice Olomouc Roman Havlík. „Jsem pyšný na naše lékaře a sestry, kteří s neutuchající energií jezdí na tyto náročné mise a pomáhají lidem, kteří by jinak na potřebnou specializovanou péči nemohli pomýšlet. Na všech místech odvedli vynikající práci a pomáhají tak šířit dobré jméno české medicíny. Naše účast na misích MEDEVAC má mou plnou podporu,“ konstatuje.
Dosavadní mise zdravotníků z FN Olomouc v rámci programu MEDEVAC:
- Jordánsko - rekognoskační cesta (16. 5. - 19. 5. 2015)
- Jordánsko 1. mise - 1. 9. - 17. 9. 2015 - traumatologie + fyzioterapie + anestezie
- Jordánsko - traumatologie + fyzioterapie + anestezie (29. 3. - 9. 4. 2016)
- Irák - Region iráckého Kurdistánu - traumatologie + anestezie(24. 10. - 4. 11. 2016)
- Jordánsko - traumatologie pohybového aparátu (22. 3. - 31. 3. 2017)
- Jordánsko - traumatolgie (26. 9. - 7. 10. 2017)
- Jordánsko - traumatologie(24. 4. - 4. 5. 2018)
- Senegeal - rekognoskační cesta 3. - 7. 12. 2017 - traumatologie
- Jordánsko - traumatologie (3. 4. - 12. 4. 2019)
- Ghana - rekognoskační mise (20. 5. - 24. 5. 2019)
- Senegal – 25. 11. - 6. 12. 2019
Účastníci misí MEDEVAC za FN Olomouc:
- Traumatologie: MUDr. Petr Špiroch, MUDr. Jaromír Freiwald, MUDr. Pavel Korpa, MUDr. Jan Kovařík
- Rehabilitace: Mgr. Naděžda Calabová
- Anestezie: MUDr. Lenka Obare Pyszková, MUDr. Karel Axmann, MUDr. Roland Görcs
- Instrumentářka centrálních operačních sálů – Jaroslava Havranová